Úvodní stránka » V divadle » Višňový sad nebo višně ve vodce?

Višňový sad nebo višně ve vodce?

Višňový sad DHNP

Prožívám krizi. Přála bych si spatřit klasické nastudování Višňového sadu. Líbilo by se mi něco v klasickém ruském stylu tak, jak to umějí tamní soubory. Nějakou Mejercholdštinu, nebo něco à la Lébl, protože jak to dělal Mejerchold, si můžu jen představovat, zatímco Léblovy inscenace jsem viděla a vždycky mě nadchly, přestože ve své době na řadu lidí působily kontroverzně. Jedno zklamání z Višňového sadu mám za sebou z Vinohradského divadla. Další přišlo po návštěvě Divadla Husa na provázku v Arše minulý týden.

Tohle představení používá snad jen desetinu textu původní divadelní hry, zbytek je dekadentní parafráze za použití prostředků, kde větší váhu než slovo má herecká choreografie.   Vyhasla jsem, vyhořela a  uvadla… Radostný intelektuální pesimismus mládí je pryč. Dnes chci divadlo pozitivní myšlenky a vize, že možná bude líp.

Mikuláškovo nastudování Višňového sadu potvrzuje, že je zle a bude hůř. Během dvou hodin (bez přestávky)  se nehraje Čechov, od něj je vypůjčený pouze základní příběh dotažený do absurdity, hraje se o marnosti, beznaději, zbytečnosti. Jak moudře soubor aplikuje známou cimrmanovskou zkušenost, zamknout dveře do sálu a rozsvítit až na konci. Kolik diváků by asi setrvalo, kdyby o pauze dostalo šanci odejít?

V jakési „krabici“ odstínu nebes, která nahrazuje kukátkové jeviště, čeká služebnictvo na svou paní, majitelku sadu. Rozpačitý Jepichodov s vrzajícími botkami, nadřazený nudící se Lopachin, roztržitá Duňaša v rozpadajícím se křesle. K životu se všichni proberou, když zaslechnou hlasy přijíždějícího panstva. Raněvské zatvrzelost je těžko pochopitelná. Všichni jsou znudění, neukotvení, propadlí svým závislostem a zoufalství, Gajev, Aňa, Varja, Jaša, Charlotta, Trofimov i Piščik … ani jeden z nich si nedovede poradit sám se sebou, všichni žijí z Raněvské. Její sveřepá odmítavost přistoupit na Lopachinovy návrhy je těžko pochopitelná. Všichni vědí, že stojí na pokraji finančního krachu, přesto neprojevují žádný  sebezáchovný pud. Úcta k minulosti vyznívá povrchně, nepřesvědčivě, vidět je pouze lhostejnost, neodpovědnost, prázdnota všech proklamovaných vzpomínek na minulost. Hlavní aktéři už nedovedou normálně žít, dovedou jen systematicky ničit vše, včetně sebe. Neskutečný nepořádek, zvratky, rozpad a rozklad. Bezedná stoka pokleslých charakterů.

Intenzivní negativismu a sebedestrukce lidského pokolení, světýlko na konci tunelu není a nebude. Co má na mysli recenzentka, když píše o kultivaci diváckého vkusu? Cestu do věčné temnoty? Snad jen modř scény Marka Cpina s panoramatickým fotem sadu má v sobě jakousi symbolickou naději, blankyt přeci znamená cosi příjemného … . A tak nezbývá, než vzít divadelní program a připravit si dle něj višně ve vodce. A možná ani vodka bez višní nebude marná.

Advertisements

4 thoughts on “Višňový sad nebo višně ve vodce?

  1. Skůste Višňový sad v Uherskom Hradišti, tam aspoň Čechov zostal Čecovom. (A režírovala ruska, takže nimrania v širokej ruskej duši je tam neůrekom.)

    • Přes pracovní spřízněnost s tímhle městem se tam fyzicky bohužel dostanu málokdy, ale kdyby … tak vím kam zajít. Díky za tip.

    • Po téměř půlroční divadelní pauze jsem chtěla „nahnat“ skóre a prostě se nevydařilo. 🙂 Ale neztrácím naději, Želary jsou vyprodané, ale snad se tam nějak vsoukám.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s