Úvodní stránka » Na výstavě » Eduard Ovčáček – Znovu a jinak

Eduard Ovčáček – Znovu a jinak

Pocta Malevičovi, 1979

Je to pár let, kdy jsem se chodila dívat na Ovčáčkův obraz do jedné aukční galerie. Byl z období strukturální abstrakce inspirované uměním přírodních národů. Tehdy jsem si jeho jména všimla poprvé. Začala jsem se pídit po jeho pracích. Pomohla mi monografie vydaná v roce 2007. U příležitosti životního jubilea se ostravský guru konečně dočkal větší výstavy v hlavním městě. Není to retrospektiva, kterou by si zasloužil za podpory nějaké oficiální instituce, ale alespoň něco.

Do 5. dubna 2013 se mohou v prostorách Topičova salonu zájemci seznámit alespoň s některými oblastmi jeho tvorby. A těšit se mohou i obyvatelé dalších měst, protože jak bylo řečeno, výstava bude mít putovní charakter. Je škoda, že kurátoři výstavy Ilona Víchová a Ludvík Ševeček po obsáhlém úvodu nenechali promluvit samotného autora, my ostýchavci jsme nenašli odvahu oslovit jej přímo a měla jsem pocit, že by sám pár zajímavých poznámek připojit mohl. Režie je však na vedení galerie, možná Ovčáček na mikrofon mluvit nechtěl a to je třeba respektovat.

Výstava se soustřeďuje na díla vytvořená v období od 60. let do současnosti. Jsou tu odkazy na 21. srpen 68 (reliéfy z prázdných nábojnic), svobodu slova (novinové matrice), dřevěné reliéfy, obrazy z mletého papíru aplikovaného na plátno, propalované koláže, bronzové objekty …  Slabost mám pro vše co souvisí s tzv. letrismem, který je jakýmsi poznávacím znamením jeho tvorby.  Jakoby pro písmena a znaky měl určitou slabost, jakoby za nimi hledal symboly, které mají skrytý význam nikoliv ve své grafické podobně, ale kdesi za jeho hranicí. Podobně možná s písmeny pracoval i Jiří Balcar.

Tvorba posledních let jako by vracela Eduarda Ovčáčka k „pramenům“.  Snad se v něm probudil zakladatel klubu konstruktivistů, snad jen chce zdůraznit jak je vlastně jednoduchý složitý světa kolem nás. Jeho prostorové objekty  z lakovaných ocelových profilů zaznamenávají jen obrys a prostor k naplnění nechávají divákovi, vrací se ke dřevu (Mikádo), vše se stává jakoby přehlednější, jednodušší, průzračné. K podobným závěrům jakoby dospěl ve shodě se svými souputníky Malichem a Grygarem, jejichž tvorba z posledních let spěje k jakési obdobné „bazálnosti“.

Možná místní galerijní prostor není pro tohoto autora úplně ideální, zasloužil by si velkolepější prezentaci, méně rušivého denního světla, víc intimity, ale jsem ráda za to setkání s  všestranným člověkem Eduardem Ovčáčkem, umělcem, který má co říci.

Ševeček_Víchová_Ovčáček

Advertisements

6 thoughts on “Eduard Ovčáček – Znovu a jinak

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s