Úvodní stránka » Do kina » Renoir

Renoir

RENOIR_plakát

Poslední měsíce jsem nebyla nijak horlivým návštěvníkem kin a najednou po druhé v krátké době! Film Renoir ve mně vzbuzoval náležitou zvědavost, navíc životopis Augusta Renoira v románové podobě pro mě před dávnými lety znamenal jakýsi průlomový okamžik, který nasměroval můj mladický zájem právě na malířství a výtvarné umění vůbec.

Film poněkud postrádá příběh. Spíš ilustruje než vypráví, v hledáčku jsou poslední léta Renoirova života, osamělý život muže, jemuž zemřela žena, jehož synové odešli do války. Už jen velmi obtížně se díky revmatismu (který ho ostatně postihl již v poměrně mladém věku) pohybuje, namáhavé je pro něj i malování vlastní. Do kontrastu k téměř nemohoucímu umělci se derou krásy Provence, život počátku minulého století na jeho statku, ale zejména dravé, ambiciózní a krásné mládí modelky Andrée (zpodobněné Christou Theret, novým zrzavým objevem francouzské kinematografie) a hledání místa v životě prostředního syna Jeana, který se stal po první světové válce významným představitelem francouzského filmu. Do této bukolické idyly se občas proderou ozvuky války, ve které jsou ostatně oba starší synové, z nichž právě Jean se vrací do otcovského domu, aby si tu doléčil zranění. Sebevědomé děvče, které se záhadně objevuje na scéně, aby tu sedělomalíři  modelem, zapůsobí na život všech obyvatel.

Andrée údajně přichází na doporučení paní Renoirové. (Ve skutečném příběhu Renoira ji posílá Henri Matisse, což ve filmu není podstatné.) Andrée řečená Dedée svou dokonalou „kůží“ a krásou inspiruje otce Renoira, který dostane novou chuť pracovat, výrazně ovlivní jeho syna Jeana, kterého tak trochu donutí, aby se věnoval právě filmu (byť tuto rovinu film dále nerozvíjí), popisuje vztah s nejmladším synem Renoira Claudem (zajímavé je, že v roce 1915, kdy se film odehrává, byli oba prakticky stejně staří, přesto Claude působí ve filmu jako dítě, zatímco Andrée je zralá žena), líčí se rozpory její nespoutané povahy s ženami, které v domě žijí a pracují.

Možná to byl záměr režiséra (Gilles Bourdas), ale podobně jako z Renoirových obrazů si i z filmu nakonec odnáším jen dojem, impresi podobnou náladám, které vyjadřují Renoirovy obrazy. Vlastně ani není tak podstatné, o čem film je, mně utkvěly v paměti jen obrazy provensálské přírody pročesávané věčně přítomným mistralem, žánrové obrázky z umělcova domu (příprava jídla, přenášení umělce v kolečkové židli do ateliéru, kreslení u pramene, …). Poklidná kresba, pod jejímž povrchem žijí lidské emoce…

Pierre-Auguste Renoir - Blonde à la rose

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s