Úvodní stránka » V divadle » Vinnetou kladenský

Vinnetou kladenský

Pokravní bratří

Letošní jaro se pomalu stává jarem ve znamení her Petra Kolečka. Po letech  znovu v kladenském divadle, po druhé na téže scéně ve společnosti téhož autora. Poprvé cca před třemi lety, kdy se ještě hrálo v původním Městském divadle, na hru Jaromír Jágr, Kladeňák. Sympatické bylo, že se Kolečko pustil do tématu o současné postavě, konec konců hokejové zákulisí skýtá zajímavé příběhy. Na hlavní roli si tehdy v Kladně přizvali Davida Matáska, kterému role seděla nejen díky jeho poměrně robustní postavě (nebo tak v hokejovém dresu alespoň vypadal). Úspěšné kladenské nastudování uvedla tehdy i Nová scéna Národního divadla v Praze. Nicméně pokud si vzpomínám, žádné osobní ohromení hrou se nedostavilo, prostě zajímavý pokus.

Poměrně nedávno jsem shlédla Kolečka v Rubínu (viz tu), nedá se říct, že by ohromil, ale určitě velmi mile překvapil, no a následovalo představení, které  v onen deštivý čtvrtek 30. 5., tedy těsně  před povodňovým víkendem, který zásobu humoru rázem vyčerpal, rating autora zvedlo o další body.  Jinak by se totiž z představení na Kladně určitě dalo žít mnohem déle. Tu krátkou cestu do středočeské metropole jsme jeli cca 90 minut a málem už nás nepustili do sálu. Navíc díky rekonstrukci hlavní budovy se hraje jinde, naštěstí na náměstí v divadle Lampion, takže obtížné hledání odpadlo a za 2 minuty půl osmé jsme vstoupili do vestibulu a vzápětí do sálu, kde jsem přes záda Sama Hawkinse od klavíru vše sledovala od začátku (byť lehce rozptylována choutkou přesvědčit se o přilnavosti prošedivělého „skalpu“ klavíristy, jež tuto postavu představoval).

Tentokrát si Petr Kolečko z Prahy přivedl nejen režiséra Ondřeje Pavelku, se kterým pracuje v Rubínu, přizval si i herce, kteří původem na této scéně nepůsobí, totiž pro diváky, tedy asi spíše divačky, nepochybně atraktivního Jakuba Prachaře a Vojtu Kotka. Přesto podotýkám, že stejně hvězdně na jevišti působili herci domácí, namátkově uvádím třeba půvabnou Nšo-či Šárky Opršálové, padoušského Santera alias Leoše Tomáše Petříka a roztomilého motýlkáře lorda Castelpoola v podání  Jana Vlase.

Vždycky jsem si myslela, že Vinnetou je záležitost klučičí a generační, ale potvrdilo se, že tomu tak není. Příběh vystavěný na postavě čestného památkáře a podplácejícího developera se přesouvá mezi indiány a stavitele železnice, kteří poslouží jako paralela pro stále stejné dilema charakterů. Vtipné dialogy, řada hudebních narážek od Lennona po Doors, báječní dřevění houpací koně v životní velikosti a soubor, který tohle hraní vyloženě těší… Co víc si dodat …  Příjemná, ale inteligentně vystavěná oddechovka. Ochutnávka níže je pouhou upoutávkou a nikoliv úryvkem, ale možná napoví v jakém duchu se humor tohoto představení odvíjí:

Reklamy

6 thoughts on “Vinnetou kladenský

  1. Vinetou forever! 😆 Náhodou my s ním měli nádherný dětství. Kdo by chtěl být v 60-70. letech dítětem bez Vinetoua a Oldy Šetrnýho? 😉

      • Mňo, pamatuji, že někteří měli i gumový tomahavk a dřevěnou winčéstrofku, já jeneom čelenku s husích brků – ale móc pěknou! 😆

        • Jéé! Já si takovou nějakou ušila v „dílnách“! To bylo parády! Ale nechtěli mi doma koupit ta pohlednicová alba. To jsem jako hodně záviděla. 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s