Úvodní stránka » V divadle » Risk na Letné

Risk na Letné

Přes ne zrovna velké nadšení z loňského představení na Letní Letné letos opět pokoušíme osud, tentokrát volba padá na představení Risk souboru La Putyka. S tímhle ansámblem jsem dosud neměla tu čest, proč to (přes drobné obavy) nezkusit. Jako správná patriotka musím vyzkoušet i českou podívanou. Proč nezajít na soubor, který provozuje cosi, co je ve světě prověřené.

Dvě poloviny hraní – dva zcela odlišné pohledy. Prvních padesát minut stojí na poněkud agresivním pojetí a pomůckách. Hraje vše, co může zranit, co může být nebezpečné – šipky, hřeby, nože, sekery. Show vnímám spíš herecky než artisticky, nedokážu odlišit, kdy se markýruje a kdy jedou na ostro, vzrušení a napětí se nějak nedostavují. Připomíná mi to spíš jakési výstupy „zlých“ klaunů. Jediný kousek, kdy tajím dech, je výkon na trampolíně s nožem, tomu se nedá než tleskat. Slova nejsou důležitá, čeština se mísí s neidentifikovatelnou hatmatilkou.

První půle se chýlí k závěru a do hry se zapojuje dosud odstrkovaný mladík na vozíčku. Teprve teď se tíživá atmosféra začíná rozpouštět,  nastává pozitivnější přístup k realitě, symbol sympatie s druhým. A je tu finále, zlom, promítá se černobílý film z herecké zkušebny. Tady dostane divák konečně informaci o tajemné postavě mladíka na vozíku. „Strach a peníze jsem nikdy neměl,“ jsou jeho slova, slova bývalého úspěšného snowboardisty, která mohou být i mottem celého představení. Obojí lze  za slovem risk určitě dohledat.

Ačkoliv se o pauze seriózně dohadujeme, zda zůstat či odejít, vítězí zvědavost. Přece „proslulost“ souboru nemůže vzniknout jen tak. Přestože nechci být obětí dalšího uměle vyrobeného marketingového produktu, setrvám.

Půle druhá, jako noc a den, je v naprostém kontrastu k půli první. Projekcí se před pauzou končí a novou se začíná. Ten pohled je ale proměněný. Němé filmové obrazy, ve kterých dominuje bílá červená černá, navozují odlišnou a mnohem pozitivnější poetiku i emoci (bílá stěna, prudký vítr, výstup na skálu, hostina, bujní vraníci, kreace pod vodní hladinou …), obrazy z filmu se plynule přelévají na jeviště. Výtvarný vzhled scény a kostýmů je v trojbarevném tónu mnohem kompaktnější a barevná jednoduchost podtrhuje i strhující výkony herců – artistů, kteří jakoby teprve teď dostali chuť předvést, co opravdu umí. Ovace vyvolává znovu trampolína, žonglování a hrátky s kruhy, ale zejména jakýsi balet v obručích v neobyčejně něžném pojetí, představení vrcholí improvizovanou visutou hrazdou, kdy Petr Valchář na zavěšené plošině provádí cviky s dívkou, kterou ve vrcholu šapitó drží jen za ruce.

Stálo za to být u toho. Francouzský cirkus Cahin Caha jsem neviděla, takže jeho podíl na tomhle mezinárodním projektu je pro mě nečitelný, ale televizní ukázky  švédského cirkusu Cirkör možná některé stopy rozklíčovaly a úsilí Rosti Nováka prostě nakonec musím fandit.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s