Úvodní stránka » Na cestách » Bratislava ako „cudzie“ mesto

Bratislava ako „cudzie“ mesto

Bratislava pro mě byla vždycky „zahraničním“ městem a i když byla součástí republiky, po prvé jsem ji navštívila až po revoluci. Opening party několika staveb, na kterých se podílela naše firma, nemohu počítat, při těchhle akcích se město opravdu poznat nedá. První skutečná návštěva tedy proběhla na počátku století, kdy jsem tu navštívila přítelkyni, která tu již pár let žila se svým manželem. Bratislavu si nemohla vynachválit a protáhla nás nejen jejími uličkami – z čehož si mnoho nepamatuji – ale zejména několika příjemnými bary a restauracemi. Ta, ve které jsem po prvé okusila suši tu je stále, Kavárna Corso bohužel zmizela ze scény i s vynikajícími lokšemi a „vyprážaným“ vemínkem.

Pravý bratislavský hrad

Do dnešní Bratislavy jsem zavítala téměř po deseti letech a město mě opět příjemně oslovilo. Sympatický nádech slovenské metropole, která díky svým rozměrům statečně odolává anonymitě, příjemná atmosféra, pečlivě udržované centrum a všechno kolem působí nějak domácky a přátelsky a ani prezidentský palác  z koloritu rozměrově nevybočuje.

Tady bydlí prezident

Termínem jsme se bohužel nestrefili do otevíracích dnů Danubiany, muzea současného umění vybudovaného nedaleko v Čunovu, kde zrovna během našeho víkendu neprobíhala žádná akce ani výstava, zážitek nám však vynahradila Galéria Nedbalka, která v klasicistním paláci skrývá nejen ucelenou sbírku slovenských umělců od přelomu 19. a 20. století do současnosti, ale dokonce svým vnitřním uspořádáním jakousi repliku interiéru Gugenheimovy galerie v NY.

Tak tohle je pravý bratislavský Gugenheim

Naproti tomu zklamáním bylo uzavřené Muzeum Milana Dobeše, do které jsme se marně snažili dobývat. Přestože na webových stránkách se uvádí otevírací hodiny, plakát před vchodem, který tu visí od roku 2011 přes svou poměrně nízkou míru vybledlosti i poslední aktualizace na webu naznačují, kdy se tu něco naposledy dělo. Vyfotili jsme si tedy alespoň archanděla Michaela nedaleko Michalské věže, který svým plameným mečem působil před fasádou nových činžáků „ozdobených“ klimatizací poněkud nepatřičně.

Archanděl Michael jde s dobouBrouzdání bratislavskými ulicemi, ve kterých právě probíhala řada akcí a stála v nich spousta caterignových stanů, které bránily v možnosti udělat si pořádné foto místních památných budov, nás naproti tomu přivedlo k poznání, že se tu stále něco děje a nepadá v úvahu, že by se místní občan či turista nudil. Zato restauraci Café Stúdio, která zabrala prostory bývalého nahrávacího studia Opus, jsme dobře nevybrali. Průměrná krmě, velikost porcí a znavený ploužící se číšník připomenul spíše „staré blbé“ časy.

Takhle to tu žijeNáhodná návštěva obchodu s hudebními nosiči mě zavedla do muzea skladatele Jana Nepomuka Humela, jehož rodná a velmi fotogenická „chaloupka“ stála skryta ve dvoře a postupně jsme se propracovali i k Novému bratislavskému mostu (dříve SNP) s impozantní vyhlídkou, díky jehož výstavbě vzala za své značná část bratislavského podhradí spolu s židovskou čtvrtí, synagogu nevyjímaje.

P1010939

P1010962

A tady, na druhém břehu Dunaje, jsme potkali nejen jakousi obdobu Žlutých lázní, kterou si místní obyvatelstvo radostně užívalo v rámci akce jistého operátora, ale zejména cosi, co by se dalo v době guerrilla knittingu a guerrilla gardeningu nazvat jako guerrilla reading, protože si v exteriéru vedle houpacích sítí pro veřejnost zřídila pobočku pod širým nebem Mestna knižnica Petržalka.

Guerrilla reading

Návrat přes starý ocelový a pouze pro pěší přístupný most naši vycházku městem uzavřel. Jeden z posledních zářijových teplých dní byl završen.

Starý mos sice nemá vozovku, ale je to krásná průmyslová památka.Zdravím a těším se příště!

A místní budou nejspíš spokojeni.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Na cestách se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 thoughts on “Bratislava ako „cudzie“ mesto

  1. Skvělá procházka! Díky za výlet a zajímavosti. Já Blavu pamatuji ze socíku a pak na začátku 90. let a to teda nebylo nic moc – dokonce i hospody tam tehdá zavíraly už ve 21hod. 🙄

    • Já zase pamatuju, že na Slovensku vám první alkohol v hospodě nalili až po 10h, takže když se uváží, že konzumace alkoholu byla povolena jen 11 hodin denně, tak to tam vlastně vládla každodenní 13. hodinová prohibice! Představa to šílená, ale bratr Slovák si to určitě pořešil. 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s