Úvodní stránka » Na výstavě » Jan Křížek – Mně z toho nesmí zmizet člověk

Jan Křížek – Mně z toho nesmí zmizet člověk

OB4d618_11

Na výstavu Jana Křížka jsem zavítala jen pár týdnů před jejím ukončením.  Výstava pozoruhodná, životní příběh umělce mě zaujal víc, než jeho dílo.

Jeho touha začít umění objevovat od jeho prehistorie předznamenala jeho osud. Do jeho studií vstoupila 2. světová válka, takže je musel přerušit a po válce už jen stihl odjet do Francie na studijní pobyt. Setkal se tu s osobnostmi výtvarného umění své doby a měl možnost postavit se po bok umělců, kteří propagovali l´art brut, syrové umění, umění, které Křížka od mládí fascinovalo.

Výstava je velmi dobře a přehledně uspořádaná. Sochař Křížek – kterým byl především – má svůj vzor v Augustu Rodinovi, u kterého obdivuje schopnost zachycení pohybu v sochařském díle. Tomu také odpovídají vystavené akvarely, na kterých je právě snaha o zachycení pohybu patrná.

Za války se Křížek úzce spřátelil s Václavem Boštíkem, se kterým řešili teoretické otázky umění, zajímalo je i jakým směrem se bude umění ubírat. Zatímco Boštík razil teorii malby, která se stane abstraktní a geometrickou, Křížek údajně nafoukl papírový sáček, bouchl do něj a řekl: „Tohle je budoucí umění.“ Pravdu měli tedy oba, Křížek jen odhalil existenci konceptuálního umění, které v době války teprve klíčilo.

Když v roce 1947 odjížděl na studijní pobyt do Paříže, určitě ho nenapadlo, že se už domů nikdy nevrátí. Na začátku svého pobytu měl možnost se seznámit se s Jeanem Dubuffetem a díky jejich přátelství se Křížkova díla dostala na výstavu Foyer de l´art brut. V rámci dochovaných archivních snímků je tehdejší výstava zprostředkována alespoň fotograficky, většina děl se totiž nedochovala.  Po keramickém období ve Vallauris následuje existenčně náročný pobyt v Paříži, kdy se z důvodu nedostatku prostoru i financí na nákupu materiálu Křížek věnuje zejména kresbě na vlastnoručně recyklovaný papír a také modelování rozměrově nenáročných keramických sošek.

Za podpory kritika Charlese Estienna se až v polovině padesátých let opět dostává k sochařské práci a v Bretani vytváří kamenné a dřevěné sochy (které ovšem nakonec zničí v okamžiku, kdy ho jeho galerista, který odjíždí do USA, vyzve, aby si sochy odvezl). Následuje období akvarelů, kvašů a kreseb – mimo jiné i na novinový papír – a v roce 1962 umělec oznamuje, že svůj problém tvorby vyřešil a s dalším uměním končí. Ze dne na den se stává včelařem, na tvorbu rezignoval.

Nelehký životní osud umělce milovaného a obdivovaného manželkou, která celý život bezmezně věřila v jeho dílo. Těžko odhadovat, kam by se jeho tvorba dostala, pokud by zůstal v Čechách, jeho francouzská cesta už v dalším vývoji nepokračovala. Obrázky, které mohou připomínat dětské kresby, sochy, o kterých byli ve Francii přesvědčeni, že vznikly v prehistorii a keramika, která připomíná dětské práce z keramického kroužku…. Rozhodně však zaujatý člověk, který byl patrně posedlý tvorbou a potřeboval ji jako jiní potřebují spánek nebo jídlo. Cesta k výsledku pro něj znamenala víc, než výsledek samotný.

Na výstavě jsou k vidění i některé exponáty jeho současníků – soška a kresby Václava Boštíka, kresba Jeana Dubuffeta, kermika Pabla Picassa – které zpřesňují kontext Křížkovy doby. Výstava se určitě bude líbit rodičům s dětmi, protože výtvarná díla umístěná na empoře jim nabízí spoustu tvořivých možností. Výstavu doprovází dokumentární film Martina Řezníčka Jan Křížek, sochy a včely, ve kterém je k vidění Křížkův francouzský domeček v polích, ve kterém o svém manželovi téměř neviděna vypráví paní Křížková.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s