Úvodní stránka » V divadle » Pirandellův Jindřich IV na Vinohradech

Pirandellův Jindřich IV na Vinohradech

Ještě před svátky jsme stihli první reprízu Pirandellova Jindřicha IV. na Vinohradech. Šla jsem na ni podobně nepřipravená jako jedna z postav hry. I já jsem totiž očekávala Shakespeara, teprve titulní stránka programu mě vyvedla z omylu. Po zběžné četbě jsem nabyla dojmu, že věc je jasná. Německý císař Jindřich IV. spadne z koně a předstírá šílenství.

Proto jsem úplně nechápala, proč je najednou děj transponovaný do současnosti, co znamenají ti hoši se sluchátky v uších, kteří se převlékají do historického oděvu. Po prvních 30 minutách hry, kdy jsem se nedokázala zabrat do textu a herci mně nijak nepomohli, jsem znervózněla a o přestávce začala pilně studovat program. Navíc nám kolega filmový znalec sdělil, že vlastně hru zná, viděl totiž její filmovou verzi z roku 1984 s Marcellem Mastroiannim a Claudií Cardinal. Jeho stručné převyprávění příběhu konečně způsobilo, že jsme všichni začali rozumět.

Zážitek z druhé poloviny představení tak byl mnohem smysluplnější, i když první dojem už se  úplně smazat nepodařilo. Rozhodně nechci představení zatracovat.  Není to snadný kus, na režii ale klade velký úkol nepodcenit hereckou práci. Právě herectví totiž tenhle kus dokáže vynést k výšinám, ale také jej úplně zatratit. Vnímám ten příběh o předstíraném šílenství, pokoření a pochopení, ztraceném mládí a zbytečném životě jako docela aktuální. Oceňuji vedení divadla, které se soustřeďuje spíš na komerčně vděčné tituly, že mělo odvahu přijít s počinem dramaturgicky tak revolučním. Jenže nevím, jestli je režijně a herecky zvládnuté natolik, aby mohlo hned při první repríze opravu zaujmout. Nemyslím, že by se režii Michala Vajdičky podařilo vypíchnout stěžejní témata a herectví Jiřího Dvořáka všechno zachraňovat nestačí. Škoda, že souhra a většina ostatních herců nedokázala text víc akcentovat tak, aby myšlenky snáz zaujaly, vzbudily víc zvědavosti a zejména zabránily pocitu, že promluvy nejsou recitací textu, ale opravdovým dialogem postav. Když jsem odcházela z divadla, v hlavě mi zněla především hudba Mariána Čekovského a to není moc.

Možná se hra časem „obehraje“, uleží, herci budou přirozenější, opadne nervozita. Je mi to líto, ale když jsem si včera pustila záznam z představení Vinohradského divadla z roku 1968 v režii Václava Hudečka s Milošem Kopeckým v hlavní roli a Jiřinou Jiráskovou, Vlastimilem Brodským, Otakarem Brouskem st. a dalšími, utvrdilo to ve mě obavu, že se tahle nová inscenace na Vinohradech k rodinnému stříbru nejspíš nezařadí.

foto DNV

Andrea Elsnerová, Jiří Dvořák, Otakar Brousek ml.

Reklamy

4 thoughts on “Pirandellův Jindřich IV na Vinohradech

  1. 🙂 byste nevěřila, jakou mají blázni občas pohodu – každý je radši nechá, no proč dráždit kobru bosou nohou? Jinak se přiznám, že jsem nejdřív oslovila gúgla, abych zjistila o kterém Jindrovi je vlastně řeč (dobře, jsem ostuda). o zmiňovaném pánu vím jen to, že mu dokonce navrtali lebku , aby ho ve finále vyléčili leknutím (poslední inštance 😉 ) . Na rozdíl od Vás, já takovou trpělivostí nepřetékám – byla bych v tahu během prvních 10-ti minut …

  2. Hm, tak nevím, zda předstírání šílenství nebude jednou jedinou možností jak ve zdraví přežít dnešní realitu. Možná pak ještě na tento umělecký kus s vděčností za inspiraci zavzpomínáme. 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s