Úvodní stránka » Na výstavě » Petra Nikla Hra o čas

Petra Nikla Hra o čas

petr_niklOptimismus jsem se pokusila si naordinovat návštěvou výstavy Petra Nikla v Městské knihovně nazvanou Hra o čas.

Je zajímavé, že jak člověk stárne, zvyšuje se u něj nutkavá touha vracet se ke kořenům. Osobně tím trpím stále víc a stále častěji.  I Petr Nikl se výstavou vrací do dětství a vzpomíná na maminku. Není to retrospektiva, k vidění tu jsou obrazy a grafika posledních cca patnácti let.

Jednotlivé tématické celky člení instalace do prostor, které sály Městské knihovny nabízejí.  Zatímco v prvních velkých sálech vlevo se divák může procházet po lávkách vytvořených uprostřed jakési barevné plochy, po které se pohybují robotické larvičky Hexbugů a na stěnách visí pastelově barevná plátna, která zobrazují ve velkém detailu oblíbené blizny, zárodky hub a rostlin se nazývá Zahrada světla, v následujícím sále jakožto v Zahradě tmy, jsou k vidění bílá plátna, kterým dominuje abstraktní „šmouha“ v černošedých odstínech, po podlaze, které rovněž dominuje šedá jen s občasnou barevnou stopou, se tentokrát prohánějí robotické koule, které se navíc vydávají jakýsi stereotypní zvuk. Ze zárodečných motivů přechází návštěvník do dětství, ve kterém se v pravidelném rytmem  střídá tma a světlo, negativní a pozitivní obrazy malého autora.

Druhé části výstavního prostoru vévodí chodba, ve které je přímo na stěně zobrazena Tvář v pohybu, může symbolizovat změnu v čase, proměnu života.  Návštěvníka doprovází do velkého sálu s kresbami tužkou, sálu, který lemuje skleněná rampa posypaná jemným bílým pískem a drobnými korálky, ve kterých robotičtí broučci vytvářejí ornamenty. Následuje sál s obrazy – objekty, které připomínají jakýsi školní kabinet let padesátých. Kresby archeologických nálezů nádob v kombinaci s portréty matky – babičky vždy s pečlivou datací klíčových letopočtů … a nakonec poslední část výstavy s malými místnostmi, ve kterých se skrývá portrét maminky, který  kopíruje její dívčí fotografii a v následujících prostorách se stává stále abstraktnější. Bylo mi minus osmnáct je výstižný a vtipný název téhle sekce.

V expozici nejsou klasické popisky, vše je napsáno velkým psacím písmem podle školních norem přímo na stěně. Protože Niklovy projekty (Labyrint světla, Orbis Pictus) vždy hojně navštěvují rodiny s dětmi, i tahle výstava se těší jejich přízni. Škoda, že pokladna výstavy nenabídla mimo kvalitních publikací o umělci i něco pro malé příznivce výstavy. Třeba by možnost zakoupit si nějakého toho Hexbuga přímo na výstavě děti potěšila (já bych si tu dvanáctinohou potvůrku pořídila docela ráda :-))

Petr Nikl

Reklamy

12 thoughts on “Petra Nikla Hra o čas

  1. jakožto rodič bych jedině uvítala nepřítomnost prodeje. Hračka není z levného kraje 😦 Nikla mám založeného u „zatížen na růžové uši“ .. celkově líbí-nelíbí .. prostě jak co. Mám štěstí, že jsem laik .. PS: onehdá jsem našla hezkou webovku – 20 obrazů, které by člověk měl znát – ještě že nechtěli, aby je měl byť v reprodukci doma 😉

    • Reprodukce mám ráda v knížkách. Jinak se chci taky radši dívat na originály :-). Pokud jde o tu potvůrku, Hexbug, co běhá výstavou, se jmenuje nano a je to takový dvanáctinožičkový kolíček. Na internetu se jeho cena pohybuje od 100 do 200, což cca odpovídá ceně vstupenky na výstavu. Ale na druhou stranu chápu rodiče, potomci dovedou být velmi svěřepí, když vyžadují hračku. Ledaže by se to dávalo k dětské vstupence. Zároveň si troufám odhadovat, že jich po výstavě běhá od vernisáže mnohem méně, pro kustody je určitě jejich ohlídání náročné 😉

      • chmm . tihle nano – jednomu by bylo „smutno“ – a potřebuje taky dráhu …. a když už Hexbug, tak pořádný (což je za pětikilo, minim..) víte – po pravdě – ono i zaplatit vstupné je kolikrát potíž 😦 ne, že by člověk nechtěl, ale prostě není. A když pak s Logikem vše míjíme rychlostí světla .. njn

        • No já myslela, že na tyhle robotický hračky moc nejsem, ale v rámci výstavy, ty ornemantální cestičky …, bylo to prostě hezké … Ale s tím, že jednomu by bylo „smutno“, máte určitě pravdu a odolávat pak nátlaku na další doplňky … To bych asi nezvládla … 😉

  2. Viděl jsem Nikla vždycky jenom v televizi, což je nutně ořezané a zkratkovité. Ať už jde o obrazy, objekty nebo písničky. Nic z toho se mi nelíbilo, ale určitě ho neodsoudím na základě hodně selektovaného výběru. Musel bych to vidět, slyšet, projít. Můj současný náhled na něj je lehce negativní. Tím víc, čím víc se on snaží být pozitivní za každou cenu.

    • Já jsem se s jeho obrazy dost dlouho míjela, ale nakonec jsem si je oblíbila. Myslím, že bych se na ně byla schopna dívat i doma v obýváku. 🙂 Hodně si u něj považuji jeho všestrannost. Třeba jeho Labyrint světla ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči navštívilo tolik rodin s dětmi, že NG si může o takovéhle návštěvnosti nechat jen zdát. Fandím lidem, co dělají něco pro děti a pro to, aby si našli cestu k výtvarnu. V té Bubenči to navíc byla skvělá kombinace s technickou památkou.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s