Úvodní stránka » Na výstavě » Ludmila Seefried Matějková

Ludmila Seefried Matějková

Téměř za minutu dvanáct jsem ještě stihla v Topičově salonu výstavu Ludmily Seefried Matějkové, rodačky z Heřmanova Městce, nazvanou Na Pokraji. Výtvarnice narozená koncem třicátých let patří do spektra umělců, kteří pracovali v zahraničí a v Čechách jejich tvorba v obecném povědomí příliš zakotvena není. Mohlo by se zdát, že vzhledem k její zálibě ve výrazně realistickém zobrazování postav mezi mé favoritky patřit nemůže, ale syrovost jejího podání je natolik fascinující, že ji nelze přehlédnout. Souhrou okolností nakonec vystudovala Vysokou školu výtvarných umění v západním Berlíně a protože tu našla životního partnera, v Německu už zůstala.

foto Topičův salon

foto Topičův salon

Topičův salon jí připravil malou retrospektivu a na výstavu zařadil její první práce, které jsou abstraktní a odpovídají  trendu doby, ve které vznikaly. Jsou to především různé abstraktní struktury zaoblených tvarů z patinované sádry. Postupně však přešla k realizacím, které jsou silně realistické. Mimo pálené hlíny pracovala zpočátku s polyesterem – dívka sedící na okraji lůžka z roku 76-77 nazvaná Na pokraji a Hana z roku 1973, jejíž obezita přitahuje i odpuzuje zároveň.

Na pokraji

Na pokraji

Zajímavá je celkem rozměrná skulptura Metro z roku 2001 – 2002, která znázorňuje jakýsi národnostní vzorek obyvatel Berlína. Pracovala ovšem i s kamenem, na výstavě byly k vidění práce z vápence a mramoru, přičemž osobně nejvíc horuji pro bustu u vchodu do expozice s názvem Bella (rok realizace mi vypadl, snad 2000) vytesanou ze dvou druhů mramoru – poprsí z červeného a tvář z bílého s namalovanýma očima a ústy. Stylově trošku připomínala Art deco, ale barvami zvýrazněný obličej patří  současnosti.

Metro

Metro

Přestože jsem na výstavě byla jediným návštěvníkem, rozmístěné sochy vyvolávaly pocit, že tu tak úplně sama nejsem a při přecházení ze sálu do sálu jsem se vždycky trochu lekla. Za relativně nevhodnou a celkem nepochopitelnou považuji instalaci originálních listů komiksu Káji Saudka na stěny výstavních prostor. Dojem ze soch totiž dostává úplně jiný akcent. Navíc kresby autorky byly  svěšeny a opřeny o stěnu. Protože výstava zítra končí, předpokládám, že Saudek patří do připravované aukce.  Snad by ji tolik neohrozilo, kdyby se s instalací jejích obrazů v tomto sále začalo až v sobotu. Navíc některé panely zasahovaly do popisek Matějkové soch. Pravda, dostala jsem snížené vstupné za 20,- Kč a to je částka víc než symbolická, na druhou stranu bych očekávala více ohledů k probíhající byť téměř skončené výstavě.

Reklamy

6 thoughts on “Ludmila Seefried Matějková

  1. že já sem lezu … sádlomáslo zjištění kde ffšude mám mezery. Už vím, kde vzal ten chytrej svý „vím, že NIC nevím“ 😉 po pravdě – sochy nemusím, nevím proč – asi nějaká vada – neumím se s nimi v prostoru „srovnat“. Logik vidět Metro, sundá rozvěšené bez rozdílu.

    • Proto jsem se taky občas lekala, když jsem přecházela do dalšího sálu a vždycky tam někdo „číhal“. A heslo „strejdy“ Sofokla beru rozhodně za své 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s