Úvodní stránka » Do kina » Americká Rusalka

Americká Rusalka

Odchod na představení Rusalky byl velmi dramatický, protože se má druhá polovička ani po čtrnácti dnech nedala ze svého marodění do kupy a naopak se jí přidala pánská smrtelná nemoc na sedm, pekelné kýchání v podobě tak 8 kýchů v řadě za sebou a dávivý kašel k tomu. Ohleduplnost k ostatním divákům proto rozhodla, že budu muset jít sama.

Přímý přenos slavné Dvořákovy opery z Metropolitní opery v NY se stal v Čechách opravdovou událostí. Vyprodáno bylo nejen v Pardubicích a jiných městech, Praha přidala další sály v Cinestaru a na nám. Republiky tamtéž se dokonce promítalo na  velké plátno jako když se hraje finálový hokejový zápas. Marodovu vstupenku jsem obratem udala zpět v pokladně kina.

Představení tentokrát moderovala Susan Graham a její roztomilá výslovnost postav jako Jééžibáábáá mě naladila očekáváním, jak si s  češtinou poradí mezinárodní ansámbl. V obsazení figurovaly hned dvě pěvkyně s českými kořeny – v postavě Rusalky Renée Fleming, která se již řadu let chystá zapátrat po svých českých předcích, ale diář plný na několik let dopředu jí logicky nedovoluje ponořit se do českých archivů.  Obdivovatelka Gabriely Beňačkové, která si Rusalku na prknech Metropolitní také vyzkoušela, byla Rusalkou půvabnou a tvrdohlavou. Velmi věrohodně se role Ježibaby ujala nositelka téměř českého příjmení Dolora Zajick. Její zjev a zpěv společně vytvořily postavu čarodejnice přímo čítankové. Výslovnost pěvecky dokonalého Prince Piotra Beczaly nebyla přes jeho tvrzení o téměř nulovém rozdílu mezi polštinou a češtinou úplně dokonalá, jeho akcent byl kupodivu dost výrazný. Zato jazykově, pěvecky i herecky působily velmi přirozeně lesní žínky (Dísella Lárusdóttir, Renée Tatum a Maya Lahynani), kuchtík Julie Boulianneové a jak jinak – hajný Vladimíra Chmely ;-). Zjevem a zpěvem ovšem naprosto vyčníval Vodník Johna Relyea, basista podmanivého hlasu, podbarveného ještě kašírovaným „pekáčem buchet“ zelenavé barvy, kterým ho obdařil výtvarník kostýmu.

Opera se odehrávala na romanticko-realistické scéně,  první a třetí dějství u lesní tůňky téměř kopírovalo obrazy Josefa Navrátila. Rusalce se sice při měsíčkové árii zaplétaly vlasy do vrby a zpívání na stromě v poněkud krkolomé pozici muselo být pro zpěvačku minimálně nepohodlné, ale vodní hladina byla nádherně simulovaná pásy síťoviny pošité korálky, které odrážely měsíční svit na hladině a vodník se dovedně proplétal mezi sítěmi až vypadal jako když plave. Scénu s Ježibabou pak výtvarník obohatil o dětský komparz převlečený za zvířátka, která musela nadchnout nejen děti.

Druhé dějství se odehrávalo v kulisách loveckého zámečku a hojností vegetace si nezadalo s představením v zahradě litomyšlského zámku. Trošku mě rušilo zdůrazňované a vyrážené „kch“ jinak pěvecky výborné a herecky náležitě živočišné Emily Magee v roli cizí kněžny, vadila mně však ruská čelenka jejího kostýmu.  Ruský prvek následně vynikl v plném rozsahu během polonézy, při které dvořané muži tančili v kostýmu ruských bojarů a ženy s šátečky v ruském ženském kroji dobře známého z ilustrací Krásy nesmírné. Rozdíl mezi českým a ruským prostředím je pro americkou produkci asi pod rozlišovací schopnost, na druhou stranu neočekávám, že by to mohlo někomu mimo Čechů vadit. Třetí dějství zahájené „vychloubačnými“ zpěvy lesních žínek (mám, zlaté vlásky mám …) zdůrazňuje kontrast zatracení Rusalky. Ani její milující otec její osud nedokáže změnit. Bažinami se vznášející Rusalka proměněná v bludičku nemá jinou možnost než prince, který se zmítal mezi spalující vášní k cizí kněžně a něžným, leč poněkud chladným citem k Rusalce, stáhnout do bažin.

Americká Rusalka je podmanivá, zpěváci se představení podávají s evidentním nadšením, pěvecky se mu nedá nic vytknout. Kromě Čechů se nad výslovností zpěváků nejspíš nikdo nepozastaví, stejně jako se já nepozastavuji nad operními kusy zpívanými v originále nerodilými mluvčími. Sympatický kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin odmítl konvence (podobně jak to činí diváci v Met obecně) a celý kus oddirigoval bez motýlka a fraku, jeho hudební nastudování podtrhlo romantické momenty a výsledkem byl úžasný zážitek, který stojí za další shlédnutí při některé z repríz, které se Rusalkolační diváci dočkají.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Do kina, V divadle se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 thoughts on “Americká Rusalka

  1. hezký koncert – jako bych tam byla. Dvořáka nějak „neumím poslouchat“, celou operu bych nedala. p.Beňačkovou s Měsíčkem – ano, Fleming a Zajick jsem chytila na jútjúbe. John Relye – neznám, doženu. PS: je zajímavé, že árie a některé výběry synka uklidní (na rozdíl od džezu a dechovky.)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s