Úvodní stránka » V divadle » Leni v Praze

Leni v Praze

 

l1_13Minulé úterý hostovalo v Národním divadle v Praze Slovenské národní divadlo, pro mě vždy symbol profesionální práce a přístupu. SND přijelo do Prahy s představením, které uvádí v tzv. Modrém salónu, což je jeho komorní scéna, kde uvádí různé experimentální „kousky“. Představení, které Slováci do Prahy přivezli, je z projektu Tvoríme. Ten se zaměřuje na současné hry psané zpravidla na míru konkrétním hercům.  Patří sem i představení o Leni Riefenstahlové.

Divadlo Kolowrat, ve kterém se hrálo, bylo mým soukromým objevem (přes svou náklonost k divadelním prknům všeho druhu jsem právě tato dosud nespatřila) a tak jsem vlastně dostala darem hned dva zážitky najednou. Po schodech Kolowratského paláce (zdatně promořeného pachy z místního restaurantu) jsem vystoupala přímo na půdu, kde se vedlejší scéna ND nachází. Komorní sál dokonale simuloval iluzi televizního studia, ve kterém se hra Leni autorů Valerie Schulczové a Romana Olekšáka odehrává.

Když v roce 1974 napsala Riefenstahlová knihu o africkém kmeni Nuba, přijala pozvání do televizní noční show slavného amerického moderátora Johnyho Carsona. To inspirovalo autory hry k sepsání příběhu o „fiktívnom stretnutiu dvoch skutečných ľudí“. Jak se dalo očekávat, její po letech první vystoupení na veřejnosti se od otázek souvisejících s knihou často dostávalo k dotazům na její kontroverzní minulost. Prostřednictvím tohoto základního schématu se musel divák dobrovolně i nedobrovolně zamyslet nad charakterem tvůrčí osobnosti, která když dostala možnost tvořit, odmítla vidět, komu vlastně slouží. Účelová spolupráce s nacisty, která se Riefenstahlové nabídla, byla v jejích očích jen využitím nabídky, mít volné ruce pro svou práci. Její krátkodobě neomezené možnosti však po válce vyústily v nemožnost jakékoliv práce.

Představení, které by mohlo jednoduše kopírovat natáčení, bylo koncipované na několika zásadních zvratech, které pozitivně gradovaly napětí hry a oživovaly celkem předpokládatelné schéma příběhu. Ten zásadní přišel v okamžiku, kdy do vysílání náhle vstoupila paní Berta, evidentní pamětnice a vrstevnice Leni.  Tady se konflikt vyhrocuje a dochází k zásadní profilaci charakterů postav. A soudit, to je věru nesnadné.

Po čase divadlo, které provokuje k zamyšlení. Zdena Studénková a Mária Královičová hrály skvěle (paní Zdeny mi bylo trochu líto, když všechny pugéty směřovaly do náruče paní Královičové, sama by si nějaký také zasloužila), totéž už se nedá úplně říct o Ľubomíru Paulovičovi, který občas znejistěl, a chyběla mu suverenita moderátorů skutečných pořadů podobného typu. Rozhodně však příběh, který je dobré vidět.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice V divadle se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 thoughts on “Leni v Praze

  1. těžko se mi prsty zkřivenými závistí píše, jak „gratuluji“ – muselo to být super. Vzpomínka na „inscenácie“ – jj, kdeže loňské sněhy jsou .. Ale pár se jich na netu najít dá, naštěstí.

    • PS: btw – děkuji za plakát PVFair – n á d h e r a, skutečně. Kostým a černé šaty studia Vintage – k tomu kabelku z Art Deco – chjoo – vybrala bych si 😉

    • Gratulace spíš náležejí autorům a hercům. Já můžu jen poděkovat za hledací tip. To mě nenapadlo, že si mohu takhle oprášit vzpomínky na mládí 🙂

  2. Přesně tahle nostalgie mě vzala, když jsem si kupovala vstupenku. A oproti řadě zážitků, kdy se na něco těším, protože kdysi se mi to líbilo, a ono to nakonec nevyjde, se žádné zklamání nedostavilo!!!

  3. Není nad výborný zážitek, pamatuju slovenské herce a jejich divadelní představení v TV, byly to tehdy nádherné zážitky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s