Úvodní stránka » Na výstavě » Jan Kubíček – Retrospektiva

Jan Kubíček – Retrospektiva

oriznutoKolínský rodák Jan Kubíček (1927-1930), malíř konstruktivistických a strukturalistických obrazů se své Retrospektivy bohužel nedožil. Je to tím smutnější, že to měla být první velká výstava jeho tvorby v České republice, kterou uspořádala Galerie hl. m. Prahy v Městské knihovně. Zatímco v Německu byl znám a ceněn, v Čechách žil od 70. let poněkud v ústraní a příliš se nezměnilo ani po revoluci. Léta jsem byla přesvědčená, že žil v emigraci.

Na pražské Uměleckoprůmyslové škole studoval v jednom z nejobtížnějších období historie.  S přítelem a kolínským spolužákem Jiřím Balcarem začínali malovat polabské krajiny a od nich se oba postupně dopracovali k nezaměnitelnému stylu, díky němuž náleží k významným osobnostem naší výtvarné scény 20. století. V některých obdobích se jejich tvorba částečně prolínala (období lettrismu), následně si každý z nich našel vlastní cestu (ta Balcarova bohužel skončila velmi záhy).

V počátcích tvorby vychází Jan Kubíček z meziválečné avantgardy. I na něj působil městský prostor s jeho typickými projevy periferie. V prvním výstavním sále jsou k vidění koláže potrhaných plakátovacích ploch i fotografie opadaných omítek, na kterých je ale vždycky patrná přidaná hodnota. U linorytů se dají tušit určité kompoziční shody s Františkem Hudečkem, některé připomenou i Zdeňka Sklenáře. Od grafiky a koláže se Kubíček posouvá k reliéfu a asamblážím (podobně jako Radek Kratina používá drobnosti denní spotřeby).  Kubíčkovy reliéfy jsou v Čechách vystaveny vůbec poprvé.  Objekty jsou strukturálně promyšlené, plošně uspořádané, což je jeden z projevů autorovy systematičnosti a smyslu pro řád.

relief

Pracuje s písmeny a znaky. Některým (x, l, i) dává vyloženě přednost, často se objevuje šipka, čísla. Než se vydá cestou konstruktivismu, zkouší testovat chování různých materiálů například náhodným litím laků na lepenku, kdy obrazcům ponechává vlastní možnost dotváření. Postupně začíná dominovat obdiv k řádu a systému. Když vyčerpá téma šipky, jako ukazatele směru divákova pohledu, věnuje se stále víc geometrickým tvarům, jimž vévodí písmeno L, symbol nekonečné mnohotvárnosti. Doposud tlumené barvy vystřídá výrazná barevnost.

L_orez

Městskému prostředí tentokrát vykresluje sytě barevnými symboly a poprvé také využívá tzv. zmnožování obrazů, kdy klade několik pláten do souvislostí. Někdy v této době začíná využívat jako hlavní motiv čtverec. Čtvercový prostor dělí vertikálně, horizontálně nebo diagonálně a získává řadu variant různých seskupení. V 70. letech vytváří i prostorové objekty většinou v černobílé kombinaci, posléze i z kovu. Od čtverce se dostává ke kruhu, který tzv. dislokuje. Kruhy a jejich výseče se objevují v řadě seskupení, vyplněné, obtahované silnou nebo tenkou linií a jednotlivé variace zmnožuje do řad pláten. Přesto následně pravidelnost tvarů ustupuje pokusům o jejich rozbíjení. V posledním sále výstavy jsou vystaveny fotogramy.  Zajímavých efektů dociluje kladením geometrických tvarů na citlivý papír, kdy působením světla vzniká nejen zajímavá kompozic, ale i struktura.

 

Delení půlkruhu

Na přelomu 50. a 60. let Kubíček působil v seskupení Křižovatka (1963), které sdružovalo mladé umělce, které spojoval obdiv k moderní civilizaci. Jejich výrazným počinem byla v roce 1968 výstava Nová citlivost, která měla vyjádřit vztah umělců k technické civilizaci.  Jan Kubíček patřil k matematicky uvažujícím umělcům. Dokázal se prosadit v zahraničí, kde získal renomé podstatně dřív, než na domácí scéně. Volná tvorba ho v kritických letech normalizace uživit nedokázala a tak pracoval zejména jako ilustrátor a autor filmových plakátů. Škoda, že se do retrospektivní výstavy nevešlo pro srovnání i pár ukázek téhle tvorby.

Muz z prvniho stoleti

 

Reklamy

6 thoughts on “Jan Kubíček – Retrospektiva

  1. Taky se mi to líbí. Ohledně jeho upozadění – u malířů a umělců vůbec je to někdy tak, že jsou módní a tí pádem adorovaní a taky tón oblíbenosti často udávají snobové…

    • A dneska je to taky hodně o marketingu. Jak se kdo dokáže propagovat ať už sám nebo na to má poradce – galerii. Oproti minulosti jsou dnes hranice sebepropagace zcela neomezené. Jen si vybrat. 🙂

      • To je právě to, co já neumím, sice nejsem umělec, ale knížky, které mně vydali propagovat neumím. Nelítám po knihovnách a nečtu tam úryvky z nich, ani nijak jinak, mimo fotek na svém blogu.
        Jsem také odedávna příšerně naivní. Např. jsem si myslela, že když budu dobře pracovat a sebevzdělávat se, že budu tím pádem i dobře ohodnocena, jak penězi, tak třeba i kariérním postupem. Byla jsem dobře ohodnocena, ale akorát kecama 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s