Úvodní stránka » Ke čtení » Pražské kavárny a jejich svět

Pražské kavárny a jejich svět

Obálka kavárny_bigVýstava o pražských kavárnách proběhla v Muzeu hlavního města Prahy dobře před 5 lety. Když jsem ve svém oblíbeném Podzemním antikvariátu náhodně natrefila na publikaci, kterou tehdy u příležitosti výstavy vydalo nakladatelství Paseka, musela být moje! Navíc krásně zachovalá, jako nová. Je plná reprodukcí obrazů umělců období moderny, fotografií interiérů slavných kaváren, kavárenského vybavení a předmětů  s tehdejším výkonem profese souvisejících. Zaměřuje se na podniky vybudované před první světovou válkou a v období první republiky a je plná zajímavých informací.

Kavárny fungovaly jako centrum společenského a intelektuálního života. Scházeli se v nich umělci, politici, podnikatelé, vznikala zde politická i umělecká uskupení. Řada lidí navštěvovala kavárny i proto, že jim vlastní bydlení neposkytovalo vhodný prostor pro přijímání návštěv a v zimě se tu navíc topilo. K dispozici byly tiskoviny, později rozhlas. Zejména se tu však mohlo volně a svobodně kouřit.

Je dobře, že po období útlumu, který pro kavárenský provoz představoval minulý režim, se už pár let blýská na lepší časy a kavárny v Praze rostou jako houby po dešti. Zatímco typické kavárenské činnosti se malinko proměnily, pití kávy a setkávání jejích příznivců zůstalo. Jednou z nejzásadnějších proměn současných kaváren je zákaz kouření. Pro naše dědečky nejspíš nepochopitelné, leckterý současník však tuhle skutečnost uvítá.

Řada současných kaváren si uchovala stylový interiér, ke kterému nabízí zajímavý „genius loci“. Jiné sázejí na současný styl, moderní design i odkazy do minulosti. V Praze působí i řada „kávových“ řetězců, popíjení kávy z papírového kelímku však ne a ne propadnout. Z bývalých velkokaváren lze stále navštívit kavárnu Louvre umístěnou v prvním patře, v době jejího vzniku běžná lokalizace. Do minulosti se vrátíte nejen v kulečníkovém sále, promyšlený jídelníček nabízí k  snídani třeba vejce do skla. V kavárně Slavia na rohu Národní třídy a nábřeží, která se v 60. letech minulého století stala kulturním centrem, ke kterému patřil i prezident Havel, se sice můžete pokochat pouze kopií slavného obrazu Viktora Olivy Piják absintu, ale časy minulé stále připomíná.  V Café Imperial se ovšem házení koblih, oblíbené to činnosti známé ze Saturnina, už neprovozuje, přestože v 90. letech mísa koblih ještě v jídelníčku figurovala. Inu, asi se jim keramická výzdoba špatně čistila.

Viktor Oliva Piják absintu

Viktor Oliva, Piják absintu

Z novodobých kaváren stojí za návštěvu třeba Café Amandine ve francouzském stylu. Především na  naprosto bezkonkurenční zákusky stojí za to zajít do Café-Café a kdo hledá příjemné prostředí k posezení s kávou z vlastní pražírny podávanou v řadě často zapomenutých úprav, musí zajít do kavárny nazvané Můj šálek kávy v Karlíně. Tištěné noviny a časopisy už dnešní kavárny tolik nenabízejí, nezbytným se však stalo poskytování wi-fi připojení. Někteří tvrdohlaví majitelé ovšem moderní technologie zarputile odmítají a tak lze narazit i na podnik, jehož vstupní cedule informuje: „Wi-fi nemáme, bavte se spolu“.

Ivana Lomová Mobil

Ivana Lomová, Mobil

Reklamy

12 thoughts on “Pražské kavárny a jejich svět

  1. Bezva výzva. bavte se spolu! Jen se torchu obávám o schopnost ekonomického přežití všech možných kaváren. Jenom na kafi a buchtách se v pohostinství velmi špatně vydělává. Nezbývá, než fandit a držet palce všem těm nadšencům, kteří na tuto specifickou nabídku s kavárenskou atmosférou vsadili svou živnost. 🙂

  2. shoda okolností – nedávno jsme doma mluvili o nedělních návštěvách cukráren 🙂 Vlastní zákusky, zmrzlina – dítka dobrovolně povinně vyšňořená. Nápis je mi sympatický – souhlasím.

    • Dobrá poznamka! Kniha věnuje pozornost i trvalým bojům mezi kavárníky a cukráři. Kavárny musely zákusky prodávat dráž a cukráři zase nemívali licenci na podávání nápojů. Takže mezi oběma druhy živností byla vymezená hranice, kterou si obě strany hlídaly. Jinak o cukrářích a cukrárnách chystá Muzeum Prahy výstavu na podzim. 🙂

      • – ze sortimentu nás „bere“ jedině zmrzlina (zákusky z debrecínky se chystají těžko). Zapečená zmrzlina je lahoda – ale zbytek bychom zřejmě neocenili. I když – s mojí profi-deformací – žasnu s jak skromným vybavením dokázali vyrábět pochoutky. Obdivuji. Jelikož jsem cynik – je škoda, že materiální situace podobné radovánky odsunula z běžného života do sféry dovolených, návštěv a oslav …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s