Úvodní stránka » Ke čtení » Žena roku 1900

Žena roku 1900

Polokonfekční oděv ženy 1906Opravdu jsem si v knihovně půjčila knihu Heleny Šmahelové Žena roku 1900. Jméno autorky ve mně vzbuzuje adolescentní nostalgii po jejích dívčích románech. Příběh spisovatelčiny matky je však víc než čtení pro dospělé „holky“. Román z doby před sto lety, je dokladem o morálce a předsudcích, jakým se ženy musely valnou většinou podřizovat. Těžko si představit jaký cejch znamenalo býti zrozena z lože nemanželského, když dnes rodné listy tuto „rubriku“ ani neuvádějí. Jaké to je vyrůstat v rodině, o které se domnívám, že si mě vzala za vlastní a přitom vlastní být. Těžko chápat, že jediným smyslem existence ženy bylo najít vhodného manžela a plodit potomstvo, což na druhé straně zas až tak nepřirozená činnost není. A pokud nemám štěstí, a rodina mě nemůže zajistit věnem, pak si mohu dovolit prožít samostatný život „staré“ panny. Přestože příběh potvrzuje, že ani manžel nemusí znamenat jistotu a bezpečí do konce života, má žena povinnost se mu podřizovat a dbát na mínění okolí.

Je dnešní doba opravdu tak odlišná? Jsou opravdu všechny stereotypy předválečného Rakouska – Uherska přežité? Přestože se obě světové války výraznou měrou podepsaly na ženské emancipaci, emancipační proud jakoby ženské představy zanesl jinam, než možná chtěly. Hltám stránky příběhu, který hrdinku unášel tam, kam zavelel manžel, ale vždyť život vedle alkoholika není snadný ani pro dnešní ženu.

Jak ubývají stránky, uvědomuji si, kolik životních okamžiků ze života hrdinky dodnes platí. Mladý člověk pohrdající starými lidmi pro ně teprve s přibývajícími roky nachází pochopení. Talentovaná dívka se „špatným“ rodokmenem nedokáže prosadit svoje tvůrčí záměry, ale i dnes je těžké se prosadit. Ona svůj nesporný talent a obchodního ducha neprosadila i kvůli své nemoci. Někomu osud možná přihraje do cesty šťastnou náhodu, ale i k té je potřeba další souhra okolností, charakterových vlastností a hlavně vlastní úpěnlivá touha a píle, bez nichž se prostě záměr nezdaří.

Manžel hlavní hrdinky s manickou a depresivní pravidelností překypuje nápady a propadá beznaději. Když projekty krachují, utápí se v alkoholu. I jeho žena si přiznává svůj díl zavinění. Nikdy nebyla tou správnou hospodyní. Její život, to byla jehla a nit a sen o vlastním konfekčním závodě. Nedokázala se přizpůsobit životu odpovědné hospodyně. Nedokázala svého muže kontrolovat, zastrašovat ho a „odkloňovat“ vydělané peníze. Život není tak dlouhý, člověk by se neměl neustále podřizovat. Ať před sto lety nebo dnes, řada žen se stále ke scénáři podřízené manželky utíká a řada mužů ho od svých partnerek dokonce vyžaduje.

Dočetla jsem pozdě večer a bylo mi líto toho krátkého života. Musela jsem vzpomenout na vlastní maminku, která mi vždycky vštěpovala, že se vždycky musím spoléhat jen na sebe. Dosáhnout vzdělání a získat zaměstnání, které uživí mě a mé případné děti, učiní mě nezávislou a schopnou postarat se vždycky sama o sebe.

 

Reklamy

10 thoughts on “Žena roku 1900

  1. Pingback: Helena Šmahelová a její muži | Veni Vidi Scribi

  2. neměly to ženský lehký, ale obávám se že ty současné a zejména pak budoucí manželky a pratnerky to také nemají snadné, protože se objevuje nový typ mužů – mamánků. Jejich životním programem je si jen všestranně užívat, nemít žádnou zodpovědnost, ani partnerskou, ani rodičovskou a zejména ne finanční. A vinu dávám i médiím, která jako vzory až ideály prezentují vypatlané čutálisty, zloděje či kdejakou ordinérní běhnu, teda vlasttně hérečku nebo modélku. Vždyť i ta tupá Jílková, co se rádoby bere za chudej lid si nedávno vzala jakéhosi „poctivého“ zbohatlíka a kvůli utopenému mobilu slepice Gaislerové – manželky prohnaného milionářkého dacana- se v Karlových Varech dělaly málem hasičské manévry. 👿 Přijde Vám to normální?

    • Vidím, že jste se zdravě rozčílil :-). Média ráda rozpoutávají „vášně“. Snad v celebritách většina vzory nehledá ;-). Pořád tomu chci věřit.

      • Obávm se, že spousta mláďat se právě v takto prezentovaných ideálech hledá, jinak by ty kecy o kdejaké takové figurce veřejnost médiím nebaštila. :mrgreen:

        • To je pravda a je to smutné, ale pak to zbývá jen na rodině, aby potomka nasměrovala nějak „inteligentně“ (což asi také není švanda). 😦

  3. Lože manželské přestalo zajímat úřady hned na začátku první republiky. Ta byla k dětem hodně pozorná-na tehdejší dobu. Máte ovšem pravdu, že se doba možná mění, ale stereotypy ne. Ještě mé vrstevnice byly přesvědčené, že skutečná dáma dokáže mužův alkoholismus zneviditelnit a její rodina uspokojivě obstát ve společnosti, aniž by to prasklo 😦

    • Určitě si nemyslím, že by všechno bylo hrozné :-). Vztahy jsou totiž stále stejné, dnes nebo před sto lety. Jen právní rámec se mění. A dnes nebo dřív, když se třeba o rodinu někdo starat nechce, tak to prostě nedělá a je jedno, jakého je pohlaví a jaké zákony ho k tomu nutí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s