Úvodní stránka » Na koncertě » „Souboj“ filharmoniků

„Souboj“ filharmoniků

Přelom roku 2014 a 2015 byl plný hudebních zážitků. Už po druhé jsme prožili příjemného Silvestra ve společnosti berlínských filharmoniků řízených taktovkou Simona Rattla. Přímý přenos Berlinského gala tentokrát zprostředkovalo kino Lucerna. Zahajovalo se barokním Jean-Philippem Rameau, pokračovalo Mozartovým klavírním koncertem A dur, který ve svých 91 letech odehrál v neuvěřitelné formě klavírista Menahem Pressler. Zazněly úryvky z opery Háry János od Zoltána Kodályho a samozřejmě nechyběly ani populární Slovanské tance Antonína Dvořáka (č. 2 a 7).

Až na úvodní bod hlavní program odezněl v jakémsi rakousko-uherském duchu. Znovu a opět lituji rozvratu tohoto soustátí, protože vzájemné vlivy jednotlivých národů se nádherně obohacovaly a to nemluvím, jak by to dnes bylo fajn mít „vlastní“ moře. Podobně jako v jiných zemích je Gala i událostí společenskou o čemž svědčí spokojený výraz Angely Merkelové v průběhu koncertu.

Zamrzelo jediné. České publikum zvyklé nechodit do kina na čas, si vyložilo začátek koncertu po svém, a zatímco filharmonici opravdu spustili úderem 17h30, diváci se trousili dobře do tři čtvrtě na šest. Doplatili na to ti dochvilní a Jean-Philippe Rameau, při kterém se bouchalo sklápějícími sedadly a dohadovalo, kdo kde má sedět.

Hudební menu pokračovalo na Nový rok dopoledne Filharmoniky vídeňskými, tentokrát bez mé přítomnosti u obrazovky. Nevím, jestli letos pro televizní přenos zvolili tvůrci stejnou režii, ale ta loňská s baletními vložkami a záběry na květenu mě poněkud dráždila, takže zvítězila metoda rozhlasového poslechu vídeňských klasiků bez sledování obrazovky. Nezbývá než doufat, že novoroční oběd připravený za poslechu známých melodií získal ve vyváženosti chutí čočky a uzeného přidanou hodnotu. 🙂 Kdo by  chtěl koncert i vidět, může níže.

Večerní program završil novoroční koncert přímo v prostorách České filharmonie. Přesně ten, na jehož generálku jsem nesehnala vstupenky. Snad řízením náhod, snad osudu, ale zejména díky velkorysosti pana ředitele Davida Marečka jsem se na něm ocitla in persona.

A bývala bych měla čeho litovat. Za dirigentský pultík se tentokrát nepostavil Jiří Bělohlávek, ale mladý a dynamický dirigent Tomáš Netopil, který v současnosti působí v německém Essenu a na podiu Rudolfina rozehrál nefalšovaný hudební ohňostroj. Program složený z operních předeher a árií italských mistrů Rossiniho, Donizettiho a Verdiho sliboval krásný zážitek už na papíře, v hudebním provedení však předčil všechna očekávání.

V krátkých pauzách mezi body programu přiblížil sám pan ředitel jednotlivá díla a posluchačům prozradil nejen kontext postav v libretu jednotlivých oper, vtipným komentářem doprovodil i charaktery postav. S dramaturgií koncertu skvěle harmonovala i volba pěveckých protagonistů, totiž Adama Plachetky a Kateřiny Knížkové, jejichž novoroční polibek po posledním přídavku dojal nefalšovanou upřímností.

Hudební výkony všech tří hudebních těles potěšily ucho milovníka srovnatelně. Možná s ohledem na repertoár musím trochu nadržovat filharmonikům českým. Výjimeční byli trochu i v pojetí odění hudebníků. Zatímco však bílá květina v klopách pánů působila elegantně a tmavé obleky pozdvihla, z hudebnic jsem neměla pocit, že se v bílých šatech s průsvitnou řízou cítí dobře.  Trochu většímu sexappealu by se jistě nebránily.

 

 

Reklamy

4 thoughts on “„Souboj“ filharmoniků

  1. Mohu posoudit jen novoroční koncert s Plachetkou a Kněžíkovou, který jsme navštívili spolu s tebou a dalšími přáteli. Krásně jsme si to užili, že? Souhlasím téměř ve všem, koncert byl skvělý, hlavně díky atraktivnímu a líbivému repertoáru, ale i provedení (i když já mám raději jemnější, citlivější vedení orchestru, které dá více vyniknout hlasům – dovolila bych si dokonce říct, že nezkušenější Kněžíková se v hudbě chvílemi trochu ztrácela). Navíc oceňuji, že pěvecká dvojice (a manželská – tipla bych si, že trénují i doma v koupelně) se do toho opřela i herecky. Divák se prostě nenudil. Je vidět, že Čs. filharmonie se snaží přitáhnout nové, hlavně mladé publikum (není divu, vždyť při pohledu do hlediště zezadu pořád dominují šedivé hlavy!) Součástí této moderní PR strategie, na které se nově podílí i nedávno nastoupivší tisková mluvčí Kateřina Motlová, je kromě sázky na mladé interprety a svěží provedení i vtipný, brilantní slovní doprovod Davida Marečka, kterého si právem všimla ve své recenzi i Věra Drápelová :). A koneckonců k ní nedílně patří i inovace v šatníku filharmoniků. Mimochodem, mně se bílé róby hodně líbily. Nic bych na nich neměnila, snad bych se jen zamyslela nad účesy. Ale vždycky je co zlepšovat.

    • Trend omladit publikum je patrný od nástupu Davida Marečka do funkce před třemi lety. Moc si ho považuji, oceňuju i jeho charismatickou otevřenou osobnost se smyslem pro humor, schopnou postavit se k publiku „čelem“ i když se bohužel k „šedým“ hlavám pomalu také počítám :-). Souvisí s tím určitě i „omlazení“ pracovního týmu, což rozhodně kvituji, zvlášť když k tomu patří Kateřina Motlová. 🙂 Podobný trend získat mladé publikum prosazuje i FOK. Viz například čtvrteční koncert, kdy se ve druhé polovině hrála suita Hvězdné války Johna Williamse.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s