Úvodní stránka » Ke čtení » Oskar Kokoschka, vzpomínky na Prahu

Oskar Kokoschka, vzpomínky na Prahu

20150219_193039

Expresionistické obrazy Oskara Kokoschky pro mě byly vždycky tak trochu oříškem. Nějak jsem je nedokázala pozitivně vnímat. Expresionistická naléhavost barev na mě byla příliš agresivní, drsná a syrová, pohled na ně mě dráždil. Možná to byl přesně efekt, který chtěl Kokoschka vyvolat.

Když jsem se před časem setkala s jeho osobností v pamětech Almy Mahlerové, začal mě zajímat víc. Ne jako malíř, ale jako angažovaný člověk s názorem, za kterým si stojí.

Prvním krokem k tomuto poznání se mi stala kniha jeho osobních vzpomínek nazvaná Můj život. Přestože vyprávění zachovává určitou chronologii, nejde o jednoduchý popis sledu životních událostí. Ve svých vzpomínkách se zabývá především vývojem své tvorby a svých přístupů k ní, vnímáním práce svých uměleckých současníků. Zejména tu však prezentuje svůj světonázor, pohled na současný svět a politiku, sociologické fenomény i své pedagogické představy.

Expresionismus jako umělecký směr vnímá jako možnost ztvárnit zážitek, který chce prostřednictvím obrazu sdělit. Barva má obrazové ploše nabídnout hloubku a dynamický obsah. Odtud se odvíjí skutečnost, že některé obrazy měl načrtnuté za pár minut, nad jinými trávil týdny. Potřeboval zahlédnout ten správný výraz, správný okamžik, ve kterém se zrcadlí vnitřní svět jeho modelu.

Už jako student Uměleckoprůmyslové školy si vynutil vlastní ateliér, ve kterém pracoval podle svých představ. Odmítl totiž ze svého vzdáleného místa ve školním ateliéru malovat model ve skutečné velikosti, když jeho úhel pohledu byl zkreslený. Tehdy mu jeho profesor nabídl vlastní ateliér, ve kterém mu pózovaly děti. Protože však děti nevydržely sedět v klidu, začal Kokoschka malovat pohyb a stal se patrně prvním, kdo začal podobnou výuku prosazovat.

Svůj umělecký názor prezentoval mnohem později ve své škole vidění, kterou v roce 1953 otevřel v Salzburgu. Zde chtěl své žáky vychovávat v umění vidění. V programu studentům nesliboval, že je naučí kreslit či malovat, ale že je naučí otevřít oči a dokázat vnímat svět kolem sebe. Z českých umělců ji navštěvoval třeba Adolf Born, Cyril Bouda a nedávno zesnulý teoretik František Dvořák. Jeho všestrannost se projevila i v literárních sklonech – divadelní hra Vrazi, naděje žen mohla být dobrým předobrazem moderního divadla 60. a 70. let 20. století. Vídeňskému publiku způsobila při svém prvním uvedení nemalý šok.

Oskar Kokoschka by svou nepřizpůsobivou povahou musel narážet i v dnešních časech, bez podobných charakterů by ale nejspíš nebylo skutečného umění. Nikdy nechtěl být prefabrikovaným tvorem, podílet se na módních trendech. V počátcích své kariéry prožíval krušné chvíle i bídu. Zažil velké emoce ve vztahu s Almou Mahlerovou, který jej hluboce ovlivnil, prošel velkým zklamáním, když Alma bez jeho vědomí podstoupila potrat jeho dítěte a následně ho během první světové války donutila, aby se přihlásil do armády, kde prodělal těžké zranění.

Celoživotní ctitel díla Jana Amose Komenského, jehož Orbis Pictus jej od dětství provázel, prvním povoláním vlastně  učitel kreslení, přítel Adolfa Loose a Karla Krause, kteří měli výrazný podíl na jeho uměleckém růstu. Otec původem z Čech, kde jeho rodina patřila k významným pasířům, manželka Olda Palkovská z pražské právnické rodiny, která mu mimochodem pomohla k českému pasu, se kterým mohl před druhou válkou odejít do Londýna … Praha jako zdroj inspirace, přátelství s Masarykem, kterého portrétoval a se kterým se shodoval v názorech na pedagogiku, to jsou všechno významné stopy, které tohoto umělce vracejí na české území. Snad právě těmto faktům vděčíme za výstavu, která v současné době probíhá ve Veletržním paláci v Praze.

Velkoryse pojatá prezentace děl Oskara Kokoschky vytvořených v době jeho pražského pobytu ve druhé polovině 30. let v Praze je konfrontována s ukázkami tvorby jeho současníků ze stejné doby, to vše v moderním architektonickém pojetí, které vzniklo ve spolupráci Národní Galerie a Kunsthalle v Regensburgu, kde výstava probíhala na podzim minulého roku. Pražské publikum mohlo vidět její premiéru během Grand Openingu Národní galerie 19. února 2015. Řada fotografií, dokumentární filmy i ukázky dobového tisku napomáhají snazšímu uchopení umělcovy tvorby i jeho osobnosti. Doplňující informace jsou k nalezení v katalogu, který sice neobsahuje všechny obrazy výstavy, ale k podrobnějšímu prostudování nabízí většinu.

Těžko uvěřit, že za své umělecké ikony považoval belgického sochaře Georga Minneho, Durerovu Melancholii, Michelangelův Den, obrazy Rembranta a Tizianovu Pietu. Díky poznání osobnosti Oskara Kokoschky prostřednictvím jeho vzpomínek, se mi otevřela cesta k lepšímu přijetí jeho obrazů. Tak se stalo, že jsem se na pražskou výstavu mohla podívat novýma očima.

Portrét TGM

Portrét TGM

 

Reklamy

2 thoughts on “Oskar Kokoschka, vzpomínky na Prahu

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s