Gold za všechny peníze v ABC

Přestože divadelní sezona začala před čtyřmi měsíci, poprvé jsem se dostala do divadla až poslední týden v prosinci, navíc do divadla, kde nejsem častým návštěvníkem, totiž do ABC. Tenhle prostor má pro mě lehce památeční charakter. Odmyslím-li éru Wericha a Horníčka, kterou jsem bohužel už nestihla, zažila jsem tu v dobách gymnaziálních studií spoustu báječných představení s Klubem mladého diváka, kdy tu působili opravdoví herečtí mistři jako Václav Voska, Jaroslava Adamová, Marie Rosůlková, Viktor Preiss …. a kdy jsme sem pravidelně docházely s J., s tehdejším příjmením R., mou nejlepší to přítelkyní na střední škole i dnes.

Po revoluci jsem tu byla snad jen dvakrát a že po revoluci znamená pěknou řádku let … Divadlo se repertoárově profilovalo … mně se nejprve nedostávalo na docházení tolik času a posléze vymizela potřeba. Momentální touha byla zajít prostě do divadla a spíš šlo o abstinenční příznaky než promyšlenou volbu, konečně na nic jiného ani nebyly vstupenky. Stalo se tedy, že jsem se ocitla na adaptaci románu Josefa Hellera Gold za všechny peníze.

Divadelní úpravy románů bývají nesnadné a často ošidné a to se bohužel potvrdilo i u téhle dramatizace. Podotýkám, že jsem  románem nedotčena, přesto četba rozhovoru s J. Hellerem v programu odhalila víc, než se podařilo vyjádřit hrou. Před diváky se rozprostírá příběh profesora angličtiny, příležitostného autora článků, jehož touhou je napsat román o své židovské zkušenosti. Tento muž dostane nabídku získat práci v Bílém domě a následně třeba i ve vládě … Jak svůdné.  

Hra se rozmělňuje do několik rovin: život celé rodiny se točí kolem touhy dostat starého otce do bytu na Floridě, tahle snaha jakoby převyšovala všechno ostatní, co se v rodině odehrává, soukromý život  Bruce je o vyhořelém vztahu s manželkou a o ambici postoupit ve společenském žebříčku. Tam „výš“ je ale zoufale prázdno a to politickým stylem počínaje a soukromým vztahem s dlouhonohou blondýnou, jejíž otec mu má pomoci k postupu, konče. Všemi rovinami pak prolíná fakt, že i v Americe musela a patrně stále musí židovská menšina čelit rasové nesnášenlivosti a setkává se s postoji zcela odlišnými, než by se od svobodomyslné země dalo očekávat.  Hodně velké téma, na prknech divadla ale působí trochu okrajově.

Jako prostředek k posouvání děje používá dramaturgie monology hlavního hrdiny ve třetí osobě, kterými se dostává divák do dalšího obrazu (zejména v první polovině) a tenhle způsob bohužel funguje jako zpomalovač s lehce uspávajícím účinkem. I z časových důvodů je nepochybně náročnější a  obtížnější předkládat rozpory, rozvíjet vztahy a vše zase skloubit dohromady hereckou akcí na jevišti. Použitá metoda brzdila tempo a vlastně i vytrhovala ze zápletky.  

Hra měla premiéru koncem listopadu 2011.  Dá se tedy očekávat, že se herci zbaví přebrebtů, které nejspíš pramení z nezažitého textu. Přes všechny výhrady má Luboš Veselý  nejspíš našlápnuto k jedné ze svých velkých rolí, autenticky působí Hanuš Bor v roli starého otce židovské rodiny, Pavel Juřica, představitel Bílého domu, jako mistr ničeho i všeho řečení  i Vladimír Čech jako člověk bez skrupulí, přesvědčený, že má-li peníze, může naprosto cokoliv, byť jeho pojetí působí malinko podbízivě ….  Pak už jen dobře vypadá Anna Kulovaná v roli „pravé blondýny“… Uvidíte-li dobře, neuvidíte-li, nic se nestane. Před další návštěvou ABC si dám nejspíš opět pauzu.