Antitéze malby

Achrer, Dub, Rathouský, Babíček, ČihákováProniknout do terminologie výtvarného umění pro mě bývá obtížné. Na úterní vernisáži výstavy Antitéze malby Galerii kritiků v Paláci Adria jsem byla opět konfrontována s problémem, jak si v malířství vykládat některé pojmy. Přes podrobné studium úvodního textu katalogu si nejsem docela jistá, zda význam antitéze v kontextu s malířstvím chápu správně a zda-li vůbec. Zatímco z hlediska filozofické kategorie dokážu pochopit, že je-li nebe tezí musí být antitezí peklo, u malby si nejsem jistá, zda mám tezi a antitezi vnímat v kategorii formy nebo obsahu nebo obojího.

Možná by jako pomůcka k lepšímu pochopení mohla fungovat úvaha Karla Babíčka, který je spolu s Vlastou Čihákovou kurátorem výstavy: „Čas a jeho rozpad se stává jedním z hlavních témat umělecké činnosti a s ním i vytváření „nových památek“, ale také „antipamátek“ – památek zániku všech památek. Segment umění vystaveného na této výstavě je opakem „romantických ruin“ výstava se nerozpadává na ruinu poté, co je vystavena …“, ale nejsem si zcela jistá …

Na výstavě figurují díla laureátů dosavadních 4 ročníků Ceny kritiky. Svá plátna a objekty tu vystavují Josef Achrer, Petr Dub, Vladimír Houdek, Petr Krátký, Josef Mladějovský, Luděk Rathouský, Evžen Šimera, Adam Štech.

Osobně favorizuji Evžena Šimeru s jeho drippingovou technikou, která pracuje s fyzikálními zákony a náhodou zároveň a Josefa Mladějovského, který mě prvně zaujal na výstavě Fundamenty a sedimenty. Jeho černo – šedo – bílá paleta je čímsi přitažlivá a Monoskop II zde vystavený vyvolává touhu vrátit tvary a linie do jakési prvotní jednoty. Určitou přitažlivost pro mě mají i plátna Luďka Rathouského, je v nich povědomost pláten Mistra Theodorika, zejména v rovině geometrické abstrakce z pozadí jeho obrazů.

Josef Mladějovský MONOSKOP II

K vidění do 16. 10. 2011

Reklamy