John Mayall – Archa 2012

Na Johna Maylla mám dvě vzpomínky a včera k nim přibyla třetí, konečně společná. Ta první se datuje hluboko do minulosti, kdy koncert tohoto legendárního představitele blues navštívila moje polovička kdesi v Bratislavě v prostoru jehož název měl cosi společného se Slovenským národním povstáním a prý strašně lilo.

Když přijel John Mayall na Folimanku do Prahy v roce 2007, šla jsem na koncert sama já, protože má druhá polovina byla stižena nepřekonatelnou bolestí hlavy. Do pražské Archy jsem kupovala vstupenky v předvečer vystoupení a konečně se zadařilo, prožili jsme si koncert  společně a že za podívanou a poslech stál. U zvukařské ohrádky jsem se nemusela s nikým mačkat, navíc poskytovala stabilní oporu i při rytmickém podupávání a k tomu bylo skvěle vidět na pódium.

Řada rockerů a bluesmanů v 79 letech už je v hudebním důchodu a v některých smutných případech se nechá vozit jako atrakce a místo aby hrála, celý večer vypraví historky (nejmenovaný kultovní černý kytarista). Případ Johna Maylla to tedy není ani náhodou. Energií nabitý, štíhlý svižný muž s dlouhými šedými vlasy sepnutými do ohonu má elánu na rozdávání. Před začátkem koncertu rozdává autogramy (též jsem uchvátila jednu trofej na vstupenku :-)), žádná CD už se ovšem neprodávají. Tohle médium je bohužel na ústupu a s ním i radost si hudbu nejen poslechnout, ale i si jí „podržet“ a pokochat se grafickým zevnějškem hudební „krabičky“.

Mayall má ovšem také skvělou kapelu. Během večera odezní všechny kultovní songy a každý muzikant dostane svůj prostor pro sólo. Exceluje nejen samotný bluesový král na klávesy, foukací harmoniku a kytaru, ale vynikající Greg Rzab na basovou kytaru (ve svém sólu si neodpustí žertíky s odkazem na Smoke on the Water),  Rocky Athas na sólovou kytaru a Jay Davenport  na bicí. Z Youtubu jsem stáhla nahrávku ne úplně dokonalou, zato zachycuje Mayalla s Rzabem ve skvělé show při Room to Move.

 Ještě teď mi zní v hlavě harmonika z Chicago line  a je mi tak nějak smutnosladce. Když jsem si na Mayallových stránkách přečetla, jaká šňůra ho čeká do konce roku a že hraje každý den v jiném městě, nemohu než smeknout a těšit se třeba ještě někdy u nás doma na shledanou.

Reklamy