Thanksgiving Day aneb Den díkůvzdání

eK listopadovému měsíci se váže hned několik svátků spojených s gurmánskými zážitky. Poměrně nově se v české kotlině usídlil svátek svatomartinského mladého vína. Patří mu datum 11. 11., tehdy jej výrobci uvádějí na trh. Ke svatému Martinu neodmyslitelně patří i husa, ta se v tuto dobu jídávala a jídá dodnes již dlouhá léta. Staromilci k ní nedají dopustit na pivo, ale mix mladého Vavřineckého a Modrého Portugalu k ní pasuje také náramně.

Třetí listopadový čtvrtek přichází na pořad Beaujolais nouveau.  Z mé kulinářské mysli k tomuhle červenému vínu vyskakují jako příloha nejrůznější paštiky, terinky, sýry a jiné francouzské delikatesy, které jsem poprvé ochutnala počátkem devadesátých let, kdy s tuoto tradicí přišli moji bývalí kolegové.

Proměnlivé datum má i svátek nazývaný Thanksgiving Day, patří mu čtvrtý čtvrtek měsíce listopadu a vypukne tedy přesně zítra. Američané si svátek považují, užívají si volna. Trošku s předstihem jsem dostala i já příležitost, zažít tyto oslavy na vlastní kůži a považuji si toho.

To potěšení jsme měli šanci vychutnat si na pražské Letné. Ve stylově vycizelovaného bytě v domě z dvacátých let, ve kterém „investorka“ striktně dodržela všechny dobové indicie v takové míře, že jsem přestala poznávat, co je původní a co nové, pořádala oslavu tohoto svátku má přítelkyně se svým úžasným „atlantským“ manželem.

Do bytu vstupujeme přesně v okamžiku, kdy troubu opouští do zlatova vypečený krocan, bez kterého se žádná podobná oslava nemůže obejít. Tenhle obří pták z čeledi bažantovitých má ostatně svůj původ právě v Novém světě. Pán domu se staví ke svému úkolu čelem a zdatně bourá obřího živočicha, nechápu, jak ho dostali do standardní trouby (vybavují se mi hned tři slavné scény s Mr. Beanem 1 2  3 )

Den díkuvzdání ale není jen krocan. Konzumuje se s ním řada příloh a dobrot, které jsou pro můj jazyk (mlsný) naprostou novinkou, navíc se tu bere ohled na choutky z velké části vegetariánských hostů. Z bufetově koncipovaného stolu odebírám po troškách jednotlivé pochoutky a hádám … často úplně špatně. Pomíjím mísu s bramborovou kaší, zelené fazolky a zrnka sladké kukuřice, kteréžto přílohy považuji za běžné a soustředím se na ty obtížně identifikovatelné.

Nádivka z krocana se podává zvlášť, je hodně tmavá, přemýšlím, jestli tu barvu získala od jedlých kaštanů, příště se musím zeptat. Vrhám se k pekáči, ve kterém spočívá jakási oranžová hmota, na jejímž povrchu jsou zapečené vlašské ořechy.  Neuhádla jsem! Oranžové pyré není z dýně, ale ze sladkých brambor.  A co je to žluté v kulaté pánvi bez ucha? Přeci „lžícový chleba“ (spoon bread), který lze opravdu vykrajovat pouze lžící. Autorkou ostré pochoutky z kukuřičná mouky s feferonkami je sympatická mladá žena, u které si okamžitě zamlouvám recept. Báječný čočkový salát s mrkví je nejoblíbenější pochoutkou paní domu, tam bude hledání snadné, zato po receptu na pastiňákový chléb budu muset ještě zapátrat.

Večer však má ještě jeden vrchol. S krocanem soutěží o pozornost  finále Davis Cupu. To, že jsme salátovou mísu po letech získali k nám „domů“, je jen další třešinkou k oslavám. Servírované dezerty se tak zdánlivě dostaly malinko do pozadí. Ne na dlouho. Mezi jablečným koláčem, mrkvovým  dortem a čokoládovými brownies se stává mým vítězem Keys Lime Pie. Tahle rozplývající se lahůdka ze sušenek a kondenzovaného mléka s floridskými limetami (recept zde) vyráží dech.

Není nad příjemnou společnost spojenou s poznáváním exotických kuchyní. Hned nazítří vyrážím na nákup. Ať žije kulinární sbližování národů!

PS 2013: Díky za kapustové chipsy a dýňovou zmrzlinu s karamelizovanými pekanovými ořechy!