Vendula Chalánková vystavuje v Praze

Uprostřed chodbičky hypermoderních a sterilních open space kanceláří leží na boku rozvalený velký pes. Vypadá jako mrtvý, ale očima pečlivě sleduje pohyby procházejících úředníků …  jestlipak by tohle zvíře v přecivilizovaném prostoru zaujalo výtvarnici Vendulu Chalánkovou?

Vendula Chalánková je osobnost, které není cizí žádný obor lidské tvořivosti. Ať maluje, vyšívá, šije, vytváří sofa z vietnamských tašek vycpaných senem, vyrábí šperky a hračky pod značkou Zvrhlý vkus (k mání na fler.cz) nebo kreslí komiksy či vytváří dětské knížky, zásadně pracuje s nadsázkou, ironií, černým humorem …. a vyšším významem. Její odpovědí na filozofickou otázku Ericha Fromma „Mít nebo být?“ je totiž jednoznačně: „Být!“ Existence naplněná radostí a tvořivostí je pro ní základní prioritou.

Průřez většinou výše uvedených aktivit zachycuje její první souborná pražská výstava, kterou pro Galerii Dvorak Sec Contemporary připravil Radek Wohlmuth, a která potrvá do 12. 5. 2015 (jak pěkně se v tom datu střídají jedničky, dvojky a pětky :-)).

Na úvodní fotoseriál ze zabijačky z autorčina dětství navazuje série pláten zpodobňujících klasické artefakty českého jídelníčku, jako například špekáček s hořčicí. Téma jídla se objevuje v řadě jejích komiksových stripů, nechybí ani na vyšívaných esemeskách. V zadním prostoru galerie je vystaveno „zařízení“ do bytu. Mimo sedací soupravy z tašek, si tu lze prohlédnout v reálném měřítku na plátně pečlivě překreslené spotřebiče, které na stěně věrně simulují  iluzi skutečného zařízení. Stručné, ale dokonale vypointované cynické komiksové příběhy nejspíš mapují i vlastní prožitky. Přenesením na papír však získávají rozměr zcela opačný a přinášejí uvolnění.

Za posledních 10 korun jsme koupili toastový chleba … Cestou domů se nám vysypal na zem. Posbírala jsem ho. DOMA Máme road toasty.

Nesmělý, jakoby zakřiknutý projev autorky na vernisáži podkreslený hrou na akordeon, její krátký úvod o významu Adély Banášové pro její mediální start a recitace básně Leden, působí pro nezasvěcené jako zjevení. Když si ale po výstavě pouštím na youtube její prezentaci z TEDxPrague, dochází mi, že je to zjevení naprosto výjimečného komického talentu, který z výtvarného prostoru přesahuje dál do mluveného výrazu. Vendulko, držím Vám palce!

Yves Saint Laurent 1971

Těžko dnes zjišťovat, kde se vlastně YSL nechal inspirovat k vytvoření kolekce nazvané příznačně Libération, tedy Osvobození a nebo také Quarante. Jednou z inspirátorek mohla být možná Paloma Picasso, která se prý ráda probírala oděvy na bleších trzích, aby pak nosila válečné modely veřejně. Vintage téma v Paříži 70. let nebylo zdaleka tak oblíbené a už vůbec ne, pokud se sáhlo do téměř tabuizované doby, totiž období, kdy Francii okupovali nacisté.

Když YSL představil 29. ledna 1971 v rue Spontini kolekci inspirovanou obdobím okupace, se sukněmi ke kolenům, širokými rameny, zvýrazněným pasem, turbany a specifickým líčením, opanovala sice velmi rychle ulici, ale zároveň vyvolala vlnu kritiky. Část veřejnosti nijak neskrývala svou averzi vyvolanou vzpomínkami na dobu, kterou její autor pamatoval z chlapeckých let. Kolekci považovala za příšernou, ošklivou, válečná léta a okupace pro ni byla obdobím bez elegance. YSL se prý zpronevěřil tradici haute couture. A vzpomínat na dobu restrikcí je neomluvitelné. Spíš než vizuálně však byli lidé šokováni morálně.

S Palomou Picasso 1971

Yves Saint Laurentovi se podařilo přimět mladé lidi přemýšlet o něčem, co neprožili. Právě tahle kolekce prolomila pomyslnou stěnu mezi haute couture a prêt-à-porter. Důležité bylo, že módu z doby, kterou nepoznali, mají chuť nosit.

Právě tuhle skandální kolekci přibližuje výstava, která je k vidění v Nadaci Pierre Bergé v Paříži. Za relativně přátelské vstupné 7 € se může návštěvník vrátit do doby, kdy jsem toužila po kalhotovém kostýmu ve stylu Marlene Ditrichové, nosila blejzry s našívanými kapsami podle střihů vykopírovaných ze střihových příloh časopisu Dievča a řešila komplex, že v botách na platformě převyšuji všechny své spolužáky.

Komu se nepoštěstí prohlédnout si výstavu, která je otevřena do 19. 7. 2015, osobně, může se potěšit alespoň katalogem za 30 €. K doplnění informací o životě návrháře stojí za shlédnutí i film Yves Saint Laurent s půvabně křehkým Pierrem Nineyem v hlavní roli.