Za barevným sklem

Přestože se mi na nočním stolku povalují úplně jiné knížky, ta po které jsem sáhla mě naprosto připoutala. Za barevným sklem se jmenuje literární prvotina Ivana Hlase, do které jsem se ponořila a svět začala zase vnímat teprve když jsem otočila poslední stránku. 

Podobné vzpomínky mám moc ráda a Ivan Hlas popisuje svoje dětství a vyrůstání s takovou pravdivostí a citovostí, že knížka prostě dojímá. Nezapře citlivou duši, umělecky založený člověk asi svět zákonitě  vnímá jinak a dokáže to také jinak popsat. Prostřednictvím pocitů, s tušenou předtuchou, citem pro okamžik. Příjemný je přirozený a vlastně nespisovný jazyk, kterým Hlas píše a taky fakt, že knížka je ilustrovaná.  To dnes u beletrie moc nakladatelů nedělá. Obrázky Vojtěch Kokeše (jehož hlavním oborem je přitom sochařství) totiž příjemně dotvářejí kolorit odvátých časů, dokreslují náladu a k textu se moc hodí.

Dnes mají zážitky z přelomu let padesátých a šedesátých i svou historickou rovinu a půvab zmizelých časů. Nedivím se, že předmluvu napsal známý „bard“ téhle městské čtvrti i epochy, Petr Šabach. A pak tu jsou náznaky jak vznikala hanspaulská bluesovská éra … a taky zmínky o sestře, kterou jsem poznala a několik let s ní pracovala. Dnes na ní už můžu jen s nostalgií vzpomínat…

Doufám tedy, že Hlas tímhle příběhem nekončí, že se dočkám pokračování. Jinak než jako předkrm k dalším příběhům to nemůžu vnímat. Navíc na počátky českého „bigbítu“ jsem „ras“. Na ČT2 ráda sleduji střihový pořad  Jiřiny Židkové, který je přesně o tom, před časem se mi dostala do ruky knížka  Ivo Marka Pravdomluvní lžou jen občas, ta zase mapuje éru počátků Blue Effect a taky mě hodně chytla.

 „Letní jabka  už jsou spadaný a podzimní ještě kyselý …“ je úžasné přirovnání a vystihuje dokonale období, kdy z kluka roste muž. Tak prosím ještě něco o tom, jak ta „jabka dozrajou.“